CO DĚLAT, KDYŽ SE VÁM NEDAŘÍ OTĚHOTNĚT?

Pokud je cesta k početí příliš dlouhá¹, myšlenky obvykle nejprve směřují k ženě. Ta má svého gynekologa, který přirozeně jako první začne řešit otázku neplodnosti konkrétního páru. Ženu čeká série gynekologických vyšetření, v rámci kterých se hledá možná příčina nezdaru a zatím uniká drahocenný čas. Tato vyšetření jsou totiž závislá na fázi menstruačního cyklu. Příčina neplodnosti se stejnou pravděpodobností ale může být i na straně muže. Snadnou a rychlou cestou, jak odhalit neplodnost u muže, je vyšetření spermiogramu, které by mělo být provedeno jako jedno z prvních.

Ultrazvuk

Ultrazvukové vyšetření slouží k odhalení anatomických odchylek na děloze, vejcovodech nebo vaječnících. Zároveň se jedná o nejspolehlivější metodu pro potvrzení ovulace. Ultrazvuk obvykle provádí ošetřující gynekolog, ideálně v prvním týdnu po menstruaci. Může odhalit děložní myomy, polypy, nepravidelnosti děložní dutiny, přítomnost ovariálních cyst nebo endometriózy. Na vaječnících lze také zjistit příliš vysoký nebo příliš nízký počet antrálních folikulů

Hormonální profil

Mezi základní ukazatele reprodukčního zdraví ženy patří hormonální profil. Vyšetření se provádí ideálně 2. až 5. den menstruačního cyklu. Hodnoty hormonů, zejména FSH a LH, ukazují, kolik jich musí hypotalamus vyprodukovat, aby vaječník správně fungoval. Čím méně hormonů je potřeba, tím lépe vaječník reaguje na stimulaci v přirozeném cyklu nebo stimulaci pomocí léků. Do hormonálního profilu také patří vyšetření správné funkce štítné žlázy a hladiny prolaktinu.

Součástí hormonálního vyšetření u žen starších 30 let je také stanovení hladiny AMH. Z jeho hodnoty lze odvodit vaječníkovou rezervu, podle které lze rámcově předpovědět reakci vaječníku na stimulaci nebo konec fertilního období u ženy. Jedná se však pouze o orientační vyšetření, na jehož základě nelze dělat jednoznačné závěry o plodnosti ženy. I ženy s nízkým AMH mohou pravidelně ovulovat nebo otěhotnět.

Spermiogram

Základním vyšetřením plodnosti u muže je spermiogram. Jedná se o celkové posouzení kvality ejakulátu a spermií. Hodnotí se celkový objem ejakulátu, jeho viskozita a pH, stejně tak počet, pohyblivost a tvar spermií. Parametry spermiogramu jsou však proměnlivé, jelikož se nové spermie tvoří neustále. Jedno vyšetření má tedy malou vypovídající hodnotu. Pro získání objektivní představy o plodnosti muže, je vhodné provést minimálně 2 a optimálně 3 hodnocení kvality ejakulátu, a to v časovém rozestupu alespoň 6–⁠8 týdnů.

Parametry spermiogramu mohou výrazně kolísat v závislosti na užívané medikaci, celkovém zdravotním stavu a vlivu vnějšího prostředí. V případě lehce abnormálních výsledku existuje prostor pro zlepšení změnou životosprávy nebo cílenou léčbou po konzultaci s urologem nebo andrologem. V případě výrazně patologických hodnot spermiogramu je doporučeno navštívit specializované pracoviště reprodukční medicíny a zvážit léčbu neplodnosti.

Jak vyšetření spermiogramu probíhá?

Jednou z podmínek pro objektivní zhodnocení spermiogramu je dodržení pohlavní abstinence 2–7 dnů. Samotný odběr pacient provádí do speciální odběrové nádobky v odběrové místnosti, výjimečně doma za dodržení určitých podmínek. Pro správné vyhodnocení je třeba uvést všechny léky užívané dlouhodobě nebo během posledních 3 měsíců, onemocnění prodělaná během posledních 3 měsíců nebo nestandardní události při odběru. Vyšetření spermiogramu by mělo být alespoň jednou zopakováno v časovém rozestupu 6–8 týdnů.

Co se u spermiogramu vyšetřuje?

Při vyšetření spermiogramu se hodnotí celková kvalita ejakulátu a spermií. Při hodnocení ejakulátu lze odhalit poruchu funkce některé z přídatných pohlavních žláz. Pokud je ejakulát příliš viskózní, spermie se z něj nemohou snadno uvolnit. Při hodnocení spermií se posuzuje jejich počet, pohyblivost a tvar. Při vyšetření lze odhalit i případné bakteriální nebo jiné infekce, jejíž vyléčení může vést ke zlepšení stavu. Na tyto potíže androloga upozorní přítomnost bakterií nebo vysoké množství kulatých buněk v ejakulátu. Ve vzorku mohou být nalezeny také červené krvinky. V takové případě by měl být pacient vždy odeslán k urologovi, který objasní jejich původ.

Více informací